Od: Lukáš

Já se do kůží a kožešin z našich „zvířecích přátel“ oblékám rád. Je to nejkvalitnější oděvní materiál, takže není co řešit. Kůži se snažím mít na sobě co možná všude, potrpím si na klasickou koženou aktovku, koženou peněženku, rukavice, opasek a pásek na hodinkách. Zásadně kožená obuv je samozřejmostí. Bundu nosím zatím péřovou. Z kožešnických výrobků zatím nosím jen jedny zimní boty s měkkou beránčí srstí uvnitř (zvenku elegantní jemná jehněčí kůže), na kožich se teprve chystám.
Kdybych měl litovat všechna „zvířátka“, která pro mé pohodlí musela a budou muset trpět, musel bych i přestat konzumovat maso, což rozhodně nehodlám. Mezi zabíjením zvířat na maso a na kožešinu nevidím žádný rozdíl – jak potrava tak oděv přece jsou pro člověka důležité (a zvířeti je celkem jedno, pro co položilo svůj život). Omlouvám se, ale protikožešinoví aktivisté, kteří většinou nosí kůži a jedí maso, mi připadají směšní.
Kůže a kožešina patří odjakživa neodmyslitelně k naší civilizaci, do naší oděvní kultury. V pravé kůži či kožešině cítím kontakt s přírodou, respekt k zvířeti, které bylo zdrojem, hlavně ale úctu ke člověku, který už od pravěku dokáže materiál z „obyčejného“ zvířete přeměnit na krásný oděv nebo doplňky. Umělá náhražka je s pravou kůží či kožešinou co do kvality i co do subjektivního pocitu z nošení nesrovnatelná. I kdyby byla, neuvažoval bych o ní, protože s vyuíváním zvířat jednoduše nemám problém. Mám zvířata rád, jsou krásná, ale neméně krásné je, když zvířata mohou smysluplně sloužit našemu pohodlí a spokojenému pocitu.